HEŘMÁNEK LÉKAŘSKÝ

HEŘMÁNEK LÉKAŘSKÝ (Matricaria chamomilla), slov. Rumanček pravý

LIDOVÉ NÁZVY: Kamilky, kamilka, harmaníček, harmoníček, jahodníček, polní heřmánek, marunka, králíčky, voňavý rmen, matečník, matčina bylina, matrikária, ormánek, rumánek, urmánek

 

SBÍRÁME / SKLÍZÍME: květ

DOBA SBĚRU / SKLIZNĚ: červen – září

POPIS: Jednoletá bylina, 10 – 50 cm vysoká s větvenou lodyhou, se střídavými, přisedlými listy. Na konci dlouhých stopek vyrůstají jednotlivé úbory, složené z trubkovitých žlutých květů, vyrůstajících z dutého vyklenutého lůžka (hlavní rozlišovací znak od jiných heřmánků) a z obvodových bílých květů jazykovitého tvaru. Plody tvoří nažky bez chmýru. Heřmánek kvete od konce května do září.

POUŽITÍ
Má protizánětlivé, desinfekční a uklidňující účinky, uvolňuje křeče a zvyšuje pocení. Bývá častou součástí koupelí. Teplé heřmánkové obklady se osvědčují při otocích a akné – urychlují jejich hojení.

SBĚR
Výskyt: Na úhorech, rumištích, náspech a polích, na mezích
Způsob sběru: Heřmánek sklízíme buď ručně nebo hřebenem. Sbíráme celé nepoškozené úbory na počátku rozkvětu, (max. délka stopky – 2 cm). Podle podílu stopek a prosevu se droga zařazuje do jakostí I. – IV. Materiál je velice citlivý, velmi lehce se zapařuje a drobí, proto jej můžeme při sběru navrstvit max. do 10 cm. Pozor na záměnu se rmenem – heřmánek pravý má duté květní lůžko, kdežto rmen je má plné.

PĚSTOVÁNÍ
Podnebí a půda: Heřmánek na půdu ani na podnebí není náročný. Kromě vysloveně kyselých, zamokřených nebo čistě písčitých půdách jej lze pěstovat téměř všude. K dosažení vysokých výnosů je pro heřmánek nejoptimálnější půda lehčí s dostatkem humusu a hlavně vápna. Na předplodiny není náročný, jen vzhledem k jeho pomalému růstu volíme takové, které zanechávají pozemek bez plevele. Proto nejsou vhodné jeteloviny a jetelotravní směsi. Heřmánkem můžeme stejný pozemek osívat po dobu tří let, ale vždy je třeba doplňovat živiny hnojením. Pokud heřmánek sejeme po okopanině, nemusíme již přidávat draselnou sůl a superfosfát. V ostatních případech přihnojujeme po 1 kg na 1ar. Mezi jednotlivými sklizněmi přihnojujeme NPK.
Způsob pěstování: Pro pěstování heřmánku je důležité, aby byl pozemek dobře připraven, tzn. uvláčen, usmykován a uválen. Drobné semeno heřmánku musí zůstat na povrchu půdy, neboť klíčí na světle.Vysévat můžeme do řádků od sebe vzdálených 40 – 60 cm (na 1 ar spotřebujeme asi 20 g osiva), nebo do hnízd ve sponu 40 x 40 až 50 x 50, podle půdních podmínek. Na 1 ar tímto způsobem spotřebujeme 10 – 15 g osiva. Výsadbu lze provádět i z předpěstovaných sazenic, ale tento způsob je poměrně pracný a nákladný, takže se ho příliš nevyužívá.
Výsev provádíme podle podmínek buď na jaře, na podzim nebo během zimy.
Jarní výsev (březen – duben) – sklizeň začíná koncem června a probíhá někdy až do září. Jarní výsev bývá u nás nejrozšířenější, výhodný je zejména tam, kde denní teploty (dubna – květen) se pohybují nad 15°C.
Podzimní výsev (polovina srpna – září) – sklizeň probíhá od května do července. Podzimní výsev je vhodný do oblastí s pravidelnými srážkami a tam, kde mrazy nastupují nejdříve koncem října
Zimní výsev (konec října – únor) – osivo vyséváme na umrzlou půdu nebo sníh (sněhová pokrývka max. 3 cm). Pozemek pro tento způsob musí být připraven ještě před příchodem mrazů. Sklizeň probíhá od června do července. Zimní výsev je vhodný zejména do oblastí s časným nástupem mrazů, nebo tam, kde je hodně sucho.
V době, kdy heřmánek dosáhne 5 cm, můžeme začít s okopáváním, při výšce 15 cm začínáme plečkovat. Nikdy k rostlinám nepřihrnujeme zem. Počet okopávek a plečkování závisí hlavně na stavu pozemku a na počasí.
Sklizeň: Heřmánkové úbory sklízíme v době, kdy je rozkvetlá asi 1/3 žlutých středových trubkovitých květů (úbory se nesmějí nechat překvést, jinak se během sušení rozpadají). Sklizeň musí být co nejúplnější, aby heřmánek mohl znovu nakvétat. Sklízíme většinou pomocí hřebenů, při velkoprodukci sklízecím strojem na heřmánek. Sklizně mohou být dvě, maximálně čtyři do roka.

SUŠENÍ
Sušíme rychle na stinných a suchých místech v tenkých vrstvách (nejvýše 2 cm). Výhodné je sušit na lískách nebo na hustých sítech, popř. na balicím papíru. Pomalým sušením heřmánek ztrácí barvu i obsahové látky. Nesušíme na slunci. Za nepříznivého počasí lze dosušit teplem umělým do 40°C. Heřmánek se při sušení nepřevrací, neboť se snadno drolí. I při následném ukládání do obalů (papírové pytle) zacházíme s drogou velice opatrně, neboť odrolené a rozpadlé úbory zhoršují kvalitu. Nejlepší kvalita drogy (kvalita I.) nesmí obsahovat prosev a musí mít co nejkratší stopky.

SESYCHACÍ POMĚR: 5 – 6:1