JMELÍ BÍLÉ

JMELÍ BÍLÉ (Viscum album), slov. Imelo biele

LIDOVÉ NÁZVY: Jimelí, jemela, jmejlí, jmel bílý, omelí, gmeil, mejlí, majlí, amala, čarodějná metla, hromová metla, hýmelí, jamela, jemelka, jímelí, mejdlí, mel, melé, melí, mílí, muří noha, nejdlí, posel bohů

 

SBÍRÁME: nať

DOBA SBĚRU: říjen – únor

POPIS: Stále zelený keřík, 20 – 80 cm vysoký, který cizopasí na dřevinách. Kožovité, kopinaté listy stojí vždy po dvou na koncích rozvětvených lodyh. Květy jsou žluté, nenápadné, plodem je bílá bobule. Kvete od března do května.

 

 

POUŽITÍ
Snižuje krevní tlak a má vliv na srdeční činnost. Působí mírně diureticky. Používá se také při příznacích stáří a arterioskleróze.

SBĚR
Výskyt: Jako poloparazitický keřík rostoucí na listnatých nebo jehličnatých stromech od nížin do podhůří.
Způsob sběru: Sbírají se mladé konce větviček s listy. Ke sběru používáme žebřík nebo stupačky a keříky jmelí ulamujeme pomocí vidlice nebo háku na dlouhé tyči. Celé keříky shazujeme na připravené, rozprostřené plachty. Výhodnější a méně nebezpečné je získávat nať při lesní těžbě. Větvičky jmelí nesmí být silnější než 5 mm a nesmí obsahovat bobule.

SUŠENÍ
Sušíme ve svazečcích na vzdušných místech přirozeným teplem nebo rozprostřené na sítech teplem umělým nepřevyšující 40°C. Po úplném usušení se nať přebere a odstraní případné příměsi kůry nebo silnější zdřevnatělé větvičky. Jmelí není náchylné k zapaření. Pokud obsahuje plody, ještě před usušením je odstraníme (ty do sběru nepatří). Balíme do polypropylénových nebo jutových žoků.

SESYCHACÍ POMĚR: 3:1