JITROCEL KOPINATÝ

JITROCEL KOPINATÝ (Plantago lanceolata), slov. Skorocel kopijovitý

LIDOVÉ NÁZVY: Babí list, babka, beraní jazyk, celníček, cendolín, jazejček,jazejčky, jitrocel špičatý, jitrocil, myší ouško, olověný jazýček, psí uši, stopa bílého muže, špičatej jitrocel, ranocel, skorocel, hojílek, celník, volský jazyk, cendelín

 

SBÍRÁME / SKLÍZÍME: list

DOBA SBĚRU / SKLIZNĚ: květen – září

POPIS: Vytrvalá rostlina s úzkými kopinatými listy, zúženými v řapík, které vytvářejí přízemní růžici. Stvol dorůstající až 40 cm výšky je ukončen krátkým, vejčitým až válcovitým klasem drobných květů. Plodem je dvousemenná tobolka. Jitrocel kvete od května do září.

  

POUŽITÍ
Obsahuje hlavně slizové látky, které uvolňují hleny a upravují stolici. Také se užívá při ženských obtížích a silné menstruaci. Čerstvá šťáva z listů se používá na hmyzí bodnutí – mírní nepříjemné pálení a značně zmenšuje otok.

SBĚR
Výskyt: Na loukách, stráních, zahradách, hřištích, v příkopech, u cest
Způsob sběru: Ručně trháme jednotlivé listy, pokud je porost bohatší, je možné použít srp nebo nůž. Odstraňujeme květní stvoly, které se nesbírají. Pozor, pokud je list stlačený ve velké vrstvě může se zapařit už během jedné hodiny. Proto jej ukládáme do košů nebo menších pytlů a nikdy jej nestlačujeme. Sbírají se pouze listy jitrocele kopinatého – tj. listy úzké a podlouhlé (listy jiných druhů jsou široké a oválné).

PĚSTOVÁNÍ
Podnebí a půda: Na polohu není jitrocel náročný, roste ve všech klimatických podmínkách. Nevhodné jsou pro něj pouze půdy zamokřené, na půdách příliš suchých roste ale dává nízké výnosy. Nejvíce mu vyhovují půdy lehké hlinitopísčité nebo hlinité s dobrou zásobou živin, hlavně dusíku (přesto pozor, je citlivý na přehnojení dusíkem – přehnojením se zvýší obsah vody v listech, které během sušení černají). Jako předplodiny jsou nejvhodnější luskoviny nebo okopaniny. Z průmyslových hnojiv se přidává na 1 ar 2 kg superfosfátu a 1 – 2kg 40 % draselné soli. Přímé hnojení chlévskou mrvou se nedoporučuje.
Způsob pěstování: Porost se zakládá přímým jarním výsevem do řádků 30 – 40 cm vzdálených od sebe. Vyséváme mělce, max. do 0,5 cm. Po vzejití (10 – 14 dnů) ihned plečkujeme. Porost nejednotíme, necháme v plných řádcích, pouze ho udržujeme v bezplevelném stavu a podle potřeby okopáváme.
Sklizeň: Listy jitrocele sklízíme ještě před nárůstem květního stvolu. Na menších plochách sklízíme srpem nebo nožem, na větších žacím strojem. Sklizený list jitrocele se snadno zapařuje, proto jej nikdy nestlačujeme a co nejrychleji dáváme sušit. Jitrocel nesklízíme nikdy za vlhka. Výnos z 1 aru se pohybuje okolo 40 kg suchého listu.

SUŠENÍ
Jitrocel je třeba sušit rychle v dobře větraných místnostech v tenké vrstvě do 5 cm. Pokud list sušíme dlouho, tmavne. Je možné list předsoušet na slunci nebo sušit teplem umělým nepřevyšující teplotu 40°C. Listy během sušení neobracíme nebo jen velmi opatrně. Pozor – i během sušení se jitrocel velmi snadno zapařuje a hnědne. Dokonale suchý list si ponechává svoji zelenou barvu a je drolivý, proto s ním při manipulaci zacházíme šetrně. Balíme jej do papírových obalů.

SESYCHACÍ POMĚR: 5-6 :1