SLUNEČNICE

SLUNEČNICE (Helianthus annus L.), slov. Slnečnica ročná

 

SKLÍZÍME: okvětní plátky

DOBA SKLIZNĚ: červenec - září

POPIS: Slunečnice je původní v Severní Americe. Je to statná jednoletá rostlina dorůstající až 3 metrů výšky a patřící do čeledi hvězdnicovité. Tato rostlina má jeden hlavní kořen, ze kterého vyrůstá mnoho postranních kořínků. Lodyha je přímá a silná, po celé délce porostlá bílými drsnými chlupy. Listy jsou veliké, vejčité a po okrajích ozubené. Velký žlutý úbor s průměrem až 30 centimetrů není květ, nýbrž květenství složené z mnoha jazykových žlutých květů a hnědých trubkovitých květů umístěných uprostřed. Poté co odkvete, mění se úbor v plodenství. Toto plodenství obsahuje nažky, které jsou jedlé a nazývají se slunečnicová semínka.

POUŽITÍ

Květ slunečnice snižuje horečku, zlepšuje trávení, snižuje pocení. Byla rovněž prokázána stimulace jaterní činnosti. Aplikována zevně dovede droga léčit hnisavé kožní afekce, záněty a zapaření. V čajových směsích.

 

PĚSTOVÁNÍ
Podnebí a půda: Slunečnice vyžadují slunné a chráněné stanoviště (hlavně proti prudkému větru, který může vyšší druhy snadno polámat či vyvrátit z kořenů) a vzdušnou, propustnou, na živiny bohatou zeminu (např. směs kompostové zeminy a písku v poměru 1:1).
Způsob pěstování: Pěstujeme je v květinových záhonech i na trávníkových plochách. Jednotlivě vyniknou i v menších slunečnicových sesadbách. Nižší druhy jsou vhodné i do letničkových sesadeb či pro pěstování v nádobách na terasách, balkonech i okenních parapetech.Za teplých slunečných dnů jsou náročnější na zálivku – nedostatek vláhy se brzy projeví výrazným svěšením listů i květů. Po zálivce však rostliny obnoví velice rychle zásoby vody. Slunečnice by se tedy měly dostatečně zalévat, za teplého počasí každý den. Pokud je zemina dostatečně výživná, nemusíme je hnojit.

SKLIZEŇ

Sesekávají se po prvních mrazících a následně sklízí.

SESYCHACÍ POMĚR: 6:1