VRBOVKA MALOKVĚTÁ

VRBOVKA MALOKVĚTÁ (Epilobium parviflorum), slov. Vŕbovka malokvetá

LIDOVÉ NÁZVY: Bylina ruinová, ohnivá bylina, ohňová bylina, pejří, pýří, vrbka, ženský vlas

 

SBÍRÁME: nať

DOBA SBĚRU: červen – září

POPIS: Vytrvalá bylina, 20 – 100 cm vysoká s podlouhle kopinatými, drobně zoubkovanými vstřícnými listy. Drobný květ nepřesahuje v průměru 1 cm a má světle růžovou barvu. Plodem je vícesemenná tobolka, semena mají dlouhý chmýr.

 

 

 

POUŽITÍ
Vrbovka se užívá při chorobném zduření předstojné žlázy (hypertrofie prostaty), při chorobách ledvin a měchýře.

SBĚR
Výskyt: Na březích potoků a řek, v příkopech
Způsob sběru: Kvetoucí nať odstříháváme nůžkami nebo odřezáváme nožem. Nať nesmí mít popraskané tobolky a nesmí přesáhnout délku 50 cm. Dřevnaté stonky do sběru nepatří. Pozor na záměnu s vrbovkou chlupatou (stonek u země je silně chlupatý) nebo vrbkou úzkolistou (má větší a tmavší květ).

SUŠENÍ
Pokud je nať mladá, suší se bez problémů. U starší vrbovky při nesprávném sušení dozrávají a praskají tobolky, z kterých létá nežádoucí chmýří. Nať nejlépe usušíme ve svazečcích, zavěšených v průvanu. Pokud ji sušíme volně, vrstvíme ji do maximální výšky 8 cm – jen tak bude dobře prosychat. Můžeme opatrně načechrávat. Vždy ji sušíme ve stínu, vysoké teploty na slunci urychlují dozrávání a praskání plodů. Správně usušená droga musí mít svěží zelenou barvu a co nejmenší podíl prasklých tobolek s chmýřím. Balíme do papírových nebo jutových pytlů.

SESYCHACÍ POMĚR: 4:1